BLOG

JAK FUNGUJÍ KMENOVÉ LISTY A PROČ JSOU TAK OBLÍBENÉ?

Od 1.1.2014 zákon o obchodních korporacích umožňuje, aby ve společnosti s ručením omezeným (SRO) byl podíl představován tzv. kmenovým listem. Pojďme si tedy říci, co vlastně kmenový list je, jak funguje a čím může být zajímavý pro společníky SRO.

CO JSOU TO KMENOVÉ LISTY?

Kmenový list je cenným papírem, a to tzv. cenným papírem na řad, což znamená, že osoba, která kmenový list vlastní, je na kmenovém listu vždy uvedena.

JAK KMENOVÉ LISTY FUNGUJÍ

Kmenový list vydává SRO k určitému podílu. Pokud je tedy v SRO jen jediný společník, který má jeden podíl, bude společnost vydávat jeden kmenový list. Pokud by v SRO bylo více podílů (ať už vlastněných jedním či více společníky), ke každému podílu by bylo možno vydat samostatný kmenový list. Kmenový list funguje tak, že ten, kdo je vlastníkem kmenového listu, je vlastníkem podílu, který je kmenovým listem představován. Když společník převede kmenový list, převede tím i podíl, který je kmenovým listem představován.

Aby SRO mohla kmenový list vydat, je potřeba, aby toto umožňovala její společenská smlouva. Tedy ve společenské smlouvě musí být výslovně napsáno, že určitý podíl je představován kmenovým listem.

Z praktického hlediska je vydání kmenového listu poměrně jednoduchým úkonem. Kmenový list totiž ve skutečnosti není nic víc, než listina obsahující veškeré náležitosti předepsané zákonem o obchodních korporacích, mezí které patří zejména označení podílu, k němuž je kmenový list vydán, identifikace společníka, identifikace společnosti, označení kmenového listu, jeho číslo a podpis jednatele nebo jednatelů SRO atd. Pro vydání kmenového listu není nutný žádný složitý proces a není ani potřeba souhlasu či ingerence žádného orgánu státní správy (např. České národní banky, soudu atd.).

Vydaný kmenový list není ani nikde registrován (neexistuje např. žádný rejstřík kmenových listů či obdobný registr) a kmenové listy ani nejsou povinně ukládány do sbírky listin obchodního rejstříku. Skutečnost, že určitý podíl je představován kmenovým listem, je seznatelná prakticky pouze ze společenské smlouvy SRO a také ze zápisu v obchodním rejstříku, kde je u daného podílu uvedena informace, že k takovému podílu byl kmenový list vydán.

V ČEM JE KOUZLO KMENOVÉHO LISTU?

Kouzlo kmenového listu především spočívá v tom, že je velmi jednoduše a flexibilně převoditelný na jinou osobu bez potřeby splnění řady formalit. Kmenový list se (jako cenný papír na řad) převádí tzv. rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. Rubopisem se zjednodušeně řečeno rozumí prohlášení na rubu kmenového listu v tom smyslu, že vlastník kmenového listu převádí kmenový list na jinou osobu, přičemž takové prohlášení je opatřeno podpisem převodce a datem. Podpis na rubopisu postačuje prostý (tedy není potřeba podpis úředně ověřovat). Toto je podstatný rozdíl oproti převodu podílu, který není představován kmenovým listem – smlouva o převodu takového podílu (kupní smlouva) totiž musí obsahovat úředně ověřené podpisy.

Pokud je kmenový list převeden, SRO ani ostatní společníci SRO se o takovém převodu nemusí vůbec dozvědět. Ze zákona je totiž možno kmenový list vydat pouze k podílu, jehož převoditelnost není omezena nebo podmíněna (např. souhlasem valné hromady atd.), což prakticky znamená, že kmenový list je velmi flexibilně a nekontrolovatelně převoditelný na kohokoliv.

Dalším velmi zajímavým atributem, který kmenový list nabízí, je, že kmenový list může být za určitých okolností využit k „zakrytí“ skutečného vlastníka podílu v SRO. Prakticky to může fungovat např. tak, že po vydání kmenového listu je kmenový list (na základě smlouvy) opatřen prohlášením o převodu kmenového listu – rubopisem a následně předán určitému nabyvateli. Tímto se nabyvatel stává společníkem SRO, a to i přesto, že v obchodním rejstříku bude jako společník SRO stále ještě uveden původní vlastník kmenového listu (převodce).

Takto může být vlastnictví podílu v SRO „zakryto“ i poměrně dlouhou dobu, avšak je zde třeba upozornit zejména na následující riziko takového postupu: Pokud společník, který sice je zapsán v obchodním rejstříku, avšak fakticky již společníkem SRO není v důsledku převodu kmenového listu, například bude po převodu kmenového listu hlasovat na valné hromadě SRO či přijme rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, hrozí, že by platnost takového rozhodnutí mohla být napadena. Takovými rozhodnutími přitom mohou být velmi významná rozhodnutí jako např. rozhodnutí o rozdělení zisku, o prodeji závodu, o zvýšení či snížení základního kapitálu, o schválení převodu podílu v SRO, o změně společenské smlouvy atd. Nelze přitom vyloučit, že neplatnost takových rozhodnutí by mohla mít za následek to, že by se určité třetí osoby mohly domáhat náhrady škody na společníkovi, který na valné hromadě hlasoval pro přijetí takových rozhodnutí, resp. taková rozhodnutí přijímal, ačkoli již společníkem fakticky nebyl.

Výše popsaný mechanismus rozhodně není „standardním“ postupem, a proto je potřeba velmi pečivě zvážit veškerá rizika a ideálně se poradit dopředu s advokátem, který má v této oblasti zkušenosti.

Dalším, ještě méně „standardním“ způsobem, jak „zakrýt“ skutečného vlastníka podílu v SRO, je, že kmenový list bude obsahovat rubopis, který však nebude kompletně vyplněn – tedy rubopis bude podepsán převodcem (společníkem SRO), avšak v rubopisu bude chybět např. specifikace nabyvatele či datum vyhotovení rubopisu či oboje (prakticky se jedná o takový „blankorubopis“). Kmenový list s takovým „blankorubopisem“ pak bude předán nabyvateli, který si jej uchová a následně, až přijde vhodná doba, „blankorubopis“ vyplní (tedy doplní např. datum a/nebo osobu nabyvatele atd.) a tím se stane společníkem SRO. Tento postup je samozřejmě rovněž „nestandardním“ a nelze ani vyloučit, že by mohl být za určitých okolností shledán protiprávním, což by mohlo mít za následek vznik občanskoprávní či dokonce trestněprávní odpovědnosti osob zúčastněných na převodu kmenového listu. Proto takový postup nelze obecně doporučit a naopak doporučuji při převodech kmenových listů postupovat vždy velmi obezřetně a věc vždy konzultovat dopředu s advokátem, který se na tuto problematiku zaměřuje.

*            *            *

Pokud budete zvažovat zavedení kmenových listů ve Vaší společnosti, velmi rád Vám pomůžu s nastavením společenské smlouvy, vydáním kmenových listů a s řešením případných dalších souvisejících otázek.

 

Radan Janoš, advokát

Read More

CO DĚLAT, KDYŽ Z FIRMY DÍKY ZAMĚSTNANCŮM UNIKAJÍ DATA…

Máte podezření, že vám z firmy unikají data a nevíte, jak to řešit? Bojíte se, že by uniklá data mohla být zneužita vašimi (bývalými) zaměstnanci či vaší konkurencí a že by takové zneužití mohlo vaše podnikání poškodit?

Pokud je tomu tak, pojďme si říct, jak je možné se proti únikům dat bránit.

 

JAKÁ DATA UNIKAJÍ A PROČ?

V dnešní době se velká část byznysů bez práce s počítačovými daty neobejde a u značné části byznysů mají určitá data zcela strategický význam pro úspěšné fungování daného byznysu. Typickým příkladem takových dat jsou například databáze zákazníků a cen, produktové a technické listy, vývojové či výrobní postupy, zdrojové kódy atd.

Pokud daný podnikatel chápe skutečný význam těchto dat pro své podnikání a má na to prostředky (zejména technické a finanční), jsou tato data u něj určitým způsobem chráněna, a to jak proti hrozbám zvenku, tak i proti hrozbám zevnitř (zaměstnanci daného podnikatele).

Řada podnikatelů však bezpečnost svých dat nijak neřeší, což z těchto dat samozřejmě dělá poměrně snadný cíl pro jejich zneužití, a to zejména ze strany zaměstnanců, kteří k těmto datům mají mnohdy velmi snadný přístup a také často vědí, jak s těmito daty naložit, aby to pro ně mělo nějaký pozitivní ekonomický efekt.

Pokud data zaměstnavatele nejsou dostatečně dobře chráněna, významně stoupá riziko, že:

• zaměstnanec „ukrade“ data svého zaměstnavatele a tato použije k podpoře a akceleraci svého vlastního podnikání, které bude konkurovat zaměstnavateli, nebo
• zaměstnanec se dohodne s jiným podnikatelem (konkurentem zaměstnavatele), že mu bude (protiprávně) „dodávat“ určitá data svého zaměstnavatele, aby podpořil a akceleroval podnikání tohoto konkurenta na úkor zaměstnavatele.

Tato data mohou zahrnovat např.:

• podrobné, propracované a dlouhodobě budované databáze obchodních partnerů zaměstnavatele, tedy zákazníků a/nebo dodavatelů, v určitém zeměpisném regionu (např. Středočeský kraj, Česká republika, Německo atd.), včetně cen, za které se těmto partnerům dodává či se od nich nakupuje;
• produktové/technické listy, které obsahují přesný technický popis určitých produktů;
• výrobní či vývojové postupy, díky nimž je možno výrazně zjednodušit, zlevnit a urychlit výrobu či vývoj určitých produktů;
• zdrojové kódy, které jsou základním stavebním prvkem nově vyvíjeného software.

Ne zřídka mohou taková data dokonce být chráněna autorským zákonem (např. databáze, zdrojové kódy, fotografie produktů atd.).

Není asi třeba složitě vysvětlovat, že pokud taková data zaměstnavatele začne zaměstnanec zneužívat tím, že je použije pro své podnikání či pro podnikání jiného podnikatele, hrozí zaměstnavateli významné riziko poklesu tržeb či ztráty zákazníků či dodavatelů.

V extrémních případech nelze ani vyloučit, že při úniku zvlášť citlivých dat, na základě nichž má například být spuštěn nový výrobní program nebo uveden na trh převratný produkt (a do jehož vzniku zaměstnavatel investoval značné prostředky), by zaměstnavatel mohl čelit obrovským ekonomickým ztrátám, které by dokonce mohly zaměstnavatele přivést na pokraj bankrotu.

Proto je potřeba určité skupiny dat zaměstnavatele pečlivě chránit a omezit tak možnost jejich úniku.

 

JAK ÚNIKŮM DAT PŘEDCHÁZET?

Data je potřeba chránit především preventivními organizačně-technickými opatřeními. Mezi taková opatření patří zejména zavedení bezpečnostních postupů ve firmě spočívajících například v:

• Umožnění přístupů k určitým datům jen některým zaměstnancům (např. jen členům vývojového týmu „Alfa“, key-account managerovi pro region Slovensko, vedoucímu nákupu atd.), a to za pomocí omezených přístupů a hesel. Určitě není mnoho dobrých důvodů, proč by přístup ke všem datům ve firmě měli mít všichni zaměstnanci včetně například všech obchodních zástupců či všech administrativních pracovníků.

• Informování zaměstnanců o povaze a významu určitých dat ve společnosti a upozornění na případné právní následky, které mohou v důsledku „krádeže“ a zneužití dat nastat (zde je vhodné zejména využití propracovaných vnitřních směrnic, pracovních řádů, školení atd.). Může se to zdát překvapivé, ale mnoho zaměstnanců nemá ani tušení, jaké ekonomické problémy může svému zaměstnavateli způsobit, pokud bude s určitými daty zaměstnavatele nakládat nesprávným (či dokonce přímo protiprávním) způsobem. Už vůbec si pak řada zaměstnanců ani neuvědomí, že takovým zacházením s daty se mohou dopustit třeba i trestného činu a/nebo významně ohrozit svou vlastní ekonomickou situaci (např. v důsledku možných žalob na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení).
• Provádění pravidelných bezpečnostních testů a prověrek systémů zaměstnavatele specializovanými firmami, které se zabývají bezpečností informací.

Každý trpí provozní slepotou a i při nejlepší snaze nedokážou vnitřní pracovníci firmy vidět veškerá významná bezpečnostní rizika, která v systému firmy existují. Nadto je třeba si uvědomit, že IT oddělení může často být samo o sobě významným rizikem a potencionálním bodem úniku dat z firmy. Proč? Protože IT oddělení nikdo obvykle ve firmě nekontroluje a naopak IT oddělení má obvykle přístup do celého systému ve firmě. Proto je potřeba, aby externí firma zmapovala celou strukturu systému a tok dat ve společnosti (samozřejmě ideálně tak, aby se o provádění testů zaměstnanci společnosti kromě vrcholového managementu nedozvěděli – tedy všechny testy by měly být prováděny ideálně v utajení).

DŮLEŽITÉ: Veškeré testovací/monitorovací aktivity samozřejmě musí být prováděny plně v souladu s právními předpisy, tedy zejména v souladu se zákoníkem práce, předpisy na ochranu osobních údajů atd. a nesmí nepřiměřeně zasahovat do osobnostních práv a soukromí zaměstnanců ani jiných osob. Jinak by hrozilo riziko porušení příslušných právních předpisů a s tím souvisejících kontrol z inspektorátu práce, Úřadu na ochranu osobních údajů anebo třeba žalob na ochranu osobnosti atd. Následkem by pak mohly být např. nepříjemné pokuty či negativní publicita, které by zaměstnavatel musel čelit.

Upozorňuji, že „schytat“ kontrolu např. od inspektorátu práce není vůbec složité a tato kontrola vůbec nemusí být vyvolána monitoringem zaměstnanců ani s ním zpočátku nemusí nijak souviset (ve své praxi jsem se setkal např. s tím, že důvodem pro kontrolu z inspektorátu práce u jednoho zaměstnavatele bylo anonymní udání, že u zaměstnavatele je provozován švarcsystém, přičemž toto udání pravděpodobně učinila partnerka jednoho ze zaměstnanců poté, co ji tento zaměstnanec opustil a našel si partnerku jinou). Inspektorát práce navíc disponuje poměrně slušným počtem „kontrolorů“, proto obecně není dobré brát dodržování předpisů ve vztahu k zaměstnancům na lehkou váhu.

Uvedená organizačně-technická opatření jsou preventivním nástrojem ochrany, a proto lze těmito nástroji předejít k tomu, aby k nějakému úniku dat vůbec došlo. Veškerá ostatní opatření, které popisuji níže, jsou už jen „hašením vzniklého požáru“, tedy snahou o minimalizaci již vniklé škody. Z tohoto důvodu doporučuji věnovat výše uvedeným organizačně-technickým opatřením zvlášť velkou pozornost – je to v každém případě pro zaměstnavatele výhodnější, bezpečnější a ve výsledku i levnější.

 

CO DĚLAT, KDYŽ K ÚNIKU DAT DOJDE?

Když zjistíte, že k úniku dat ve vaší firmě už došlo, nejpodstatnější jsou dvě věci: abyste jednali velmi rychle a velmi nenápadně. V co nejkratší době totiž musíte zajistit co nejvíce důkazů, které vám ideálně pomohou následně prokázat, že k úniku dat došlo, kdo je za něj odpovědný (je velmi důležité odhalit pokud možno všechny osoby, které se na úniku dat podílely) a co se s daty dělo (tedy zejména kdy, odkud a kam byla data přenesena).

Čas zde hraje velmi podstatnou roli nejen z toho důvodu, že zaměstnanec, který je za únik dat zodpovědný může po velmi krátké době za sebou zametat stopy (např. mazat e-maily, data na serveru atd.), ale jde také o to, že čím dříve unik dat a jejich následné zneužití zastavíte, tím více omezíte potenciální škodu, která vaší firmě hrozí.

Prakticky tedy doporučuji při zjištění, že data z vaší firmy unikají, učinit následující kroky:

1. ZMAPOVÁNÍ SITUACE

Předně je potřeba zmapovat co nejrychleji vaše systémy a datové toky na těchto systémech. Tímto byste při troše štěstí měli být schopni získat alespoň určitá vodítka k tomu, jaká data unikají a přes koho k tomuto dochází.

Ačkoli to může znít neuvěřitelně, řada zaměstnanců „citlivá“ data dostává ven z firmy prostě tak, že je odešle e-mailem ze svého pracovního emailu na svůj soukromý e-mail (přičemž o této emailové komunikaci obvykle existuje záznam v logu e-mailového serveru zaměstnavatele). Tento způsob je samozřejmě obvykle kombinován s tím, že zaměstnanec data stahuje ze svého pracovního PC či notebooku na různá datová uložiště (přenosný hard-disk, mobilní telefon, flash disk atd.) – zde obecně doporučuji softwarově znemožnit připojování datových uložišť k pracovnímu PC či notebooku – tímto poměrně efektivně ztížíte možnost zaměstnance dostat ven z firmy velký objem dat za krátkou dobu.

DŮLEŽITÉ: Upozorňuji však, že současná právní úprava (včetně rozhodovací praxe Úřadu na ochranu osobních údajů) obsahuje řadu pravidel a limitů týkajících monitoringu zaměstnanců a přístupu k jejich (soukromým) datům (včetně např. přístupu do e-mailové schránky zaměstnance, resp. do jednotlivých e-mailů). I proto je potřeba v případě mapování datových toků na systémech zaměstnavatele postupovat velmi opatrně, abyste se vyhnuli pokutám, soudním žalobám a negativní publicitě.

Pokud tedy nejste zrovna IT firma, která se perfektně orientuje v pracovním právu a ochraně osobních údajů, doporučuji najmout si kvalitní poradce zabývající se dlouhodobě bezpečností informací, kteří tuto problematiku budou dopodrobna znát.

2. PRÁVNÍ VYHODNOCENÍ VĚCI A DALŠÍHO POSTUPU

Dále je potřeba prodiskutovat celou věc co nejrychleji s advokátem, který má s touto oblastí dostatek zkušeností, abyste mohli kvalifikovaně vyhodnotit, jaké právní následky by únik dat mohl mít a jaké právní prostředky v dané situaci máte na svou obranu.

Jednaní zaměstnance, který únik dat způsobil, může být posouzeno například jako:

• porušení pracovněprávních předpisů,
• nekalá soutěž,
• porušení autorskoprávních předpisů či
• jako jeden či více trestných činů (např. trestný čin Neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 trestního zákoníku, trestný čin Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku, trestný čin Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku atd.).

Pokud by jednání zaměstnance mohlo být posouzeno jako některý z trestných činů, otevírá se zaměstnavateli možnost, aby protiprávní jednání zaměstnance prošetřila policie, která (ideálně v absolutním utajení) je schopna za poměrně krátkou dobu nasbírat dostatek důkazů k tomu, aby protiprávní jednání zaměstnance mohlo být dostatečně důkazně podloženo. V důsledku toho se pak může velmi významně zvýšit šance, že zaměstnanec (a případně i další osoby, které se na protiprávním jednání zaměstnance podílely) budou nuceni čelit negativním následkům svého jednání (ať už např. trestu za spáchaný trestný čin či např. povinnosti nahradit vzniklou škodu), což by je od dalšího pokračování v protiprávním jednání mělo spolehlivě odradit (alespoň na nějakou dobu).

Policejní vyšetřování může být v určitých případech pro zaměstnavatele relativně efektivním způsobem, jak se legálně dostat k důkazům dokladujícím, že daný zaměstnanec se určitého protiprávního jednání dopustil (což je obvykle pro zaměstnavatele jinak velmi obtížné). Je však zároveň důležité říct, že zdaleka ne každý únik informací musí být trestným činem a že bezhlavé podávání trestních oznámení se může zaměstnavateli vymstít, protože nelze vyloučit, že následně by sám zaměstnavatel mohl čelit trestnímu oznámení pro trestný čin Křivého obvinění dle § 345 trestního zákoníku, a také může být ze strany ostatních zaměstnanců či veřejnosti velmi negativně vnímáno, že daný zaměstnavatel řeší (zdánlivě) relativně neškodné jednání zaměstnance hned trestním oznámením.

Proto je potřeba celou záležitost skutečně dobře po právní stránce posoudit a vyhodnotit, jaký postup je efektivní a jaká případná rizika jsou ve hře.

3. UČINĚNÍ KONKRÉTNÍCH KROKŮ

No a nakonec je nutné učinit potřebné právní a faktické kroky k řešení situace – tedy podle charakteru a právního vyhodnocení jednání přichází v úvahu zejména:

• zamezit zaměstnanci přístup k pracovnímu počítači či serveru, kde se citlivá data nacházejí (poté, co už máte k dispozici dostatek důkazů o zaměstnancově protiprávním jednání, protože je jasné, že jakmile zamezíte zaměstnanci přístup, bude mu zřejmé, že jste mu na stopě a může důkazy začít likvidovat),
• se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr (pokud máte dostatečné podklady a důkazy k tomu, aby byly podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru naplněny a nehrozily tedy žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru),
• podat žalobu např. na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení (pokud máte dostatek důkazů, kterými své nároky podložíte),
• podat na zaměstnance trestní oznámení (pokud máte dostatečné indicie, že se zaměstnanec určitého trestného činu dopustil).

V mnoha případech nebude efektivní postupovat podle výše uvedené souslednosti a prvním krokem v řadě situací bude nejprve podání trestního stíhání a teprve poté zamezení přístupu k datům a ukončení pracovního poměru. Jak jsem ale zmiňoval, celá strategie postupu by měla vždy být podrobně naplánována dopředu, aby se maximalizovala efektivita zvoleného postupu a minimalizovala rizika.

 

*          *          *

 

V případě, že máte podezření, že ve vaší společnosti k úniku dat dochází nebo pokud již k úniku dat u vás došlo a chcete to řešit, jsem připraven Vám pomoci nastavit strategii dalšího postupu a poskytnout Vám právní podporu při činění potřebných právních kroků.

 

 

Mgr. Radan Janoš, advokát

Read More

JAK SE BRÁNIT (NEJEN) POČÍTAČOVÉ KRIMINALITĚ?

Nedávná novela trestního řádu dává od letošního února do rukou policie, státnímu zástupci a soudu nový nástroj, který má napomoci v boji zejména proti počítačové kriminalitě. Tímto nástrojem je „příkaz k uchování dat“, jehož právní úprava je zakotvena v novém § 7b trestního řádu.

 

1. JAK PŘÍKAZ K UCHOVÁNÍ DAT FUNGUJE?

V příkazu k uchování dat může, zjednodušeně řečeno, policie, státní zástupce či soud přikázat určité osobě, která drží určitá data např. na svých počítačových serverech či jiných datových úložištích nebo je má pod svou kontrolou, aby:

• tato data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu (nejdéle však po dobu 90 dnů), a
• učinila potřebná opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že uchování dat bylo nařízeno.

Podmínkou pro vydání příkazu k uchování dat je, že musí jít o data, která jsou důležitá pro trestní řízení a že je zde riziko, že by taková data mohla být ztracena, zničena či pozměněna (např. z toho důvodu, že se tato data ukládají v počítačovém systému jen krátkodobě nebo že jednoduše hrozí, že osoba podezřelá z trestného činu bude data prokazující její trestnou činnost likvidovat).

Prakticky to tedy znamená, že pokud policie dojde k závěru (např. na základě trestního oznámení), že určitá osoba (např. určitá firma, živnostník, e-shop, zaměstnavatel, fyzická osoba atd.), má např. na svém serveru či PC data, která mohou být dne názoru policie důkazem, že byl spáchán trestný čin, může policie se souhlasem státního zástupce (nebo dokonce i bez jeho souhlasu, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu) přikázat dané osobě, aby konkrétní data specifikovaná v příkazu „uchovala“.

Uchováním se přitom podle důvodové zprávy k novele trestního řádu rozumí to, že daná osoba zajistí, aby data byla chráněna před zásahy ovlivňujícími jejich kvalitu nebo vedoucími k jejich změně, ztrátě či zničení. Tedy jde o to, aby bylo zajištěno, že v příkazu specifikovaná data budou v nezměněné podobě uchována po stanovenou dobu, aby mohla být následně případně použita jako důkaz pro účely trestního řízení.

Uchováním dat nemá být docíleno toho, že data nebudou nadále přístupná a nebudou moci být tedy využívána osobami, které s nimi pracují – naopak, skutečnost, že data byla uchována, by ideálně vůbec neměla být zjistitelná, aby podezřelý z trestného činu neměl žádné indicie, že je jeho jednání policií prošetřováno. Uchování se má vztahovat výlučně na data již existující a nemá sloužit k uchování dat, která v budoucnu teprve vzniknou (budou v budoucnu uloženy např. na server).

Poté, co uplyne doba pro uchování dat stanovená v příkazu (maximálně 90 dnů), případně možná i během této doby, by měla policie data pomocí policejních techniků prozkoumat a vyhodnotit, zda tato data obsahují skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin či nikoli.

 

2. POZITIVNÍ ASPEKTY PŘÍKAZU K UCHOVÁNÍ DAT – RYCHLOST A FLEXIBILITA

Příkaz k uchování dat může přispět k odhalování poměrně širokého spektra trestné činnosti, protože řada trestných činů je v dnešní době páchána pomocí či prostřednictvím počítačové techniky/internetu.

V tomto směru je důležité si uvědomit, že „data důležitá pro trestní řízení“, která mohou být příkazem k uchování dat postižena, totiž mohou zahrnovat kromě různých textových souborů, databází, obrázků či jiných datových souborů také např. e-mailovou komunikaci či komunikaci vedenou přes jiné komunikační platformy jako např. Messenger, WhatsApp, Viber atd.

Poměrně dobře si lze představit použití příkazu k uchování dat například v případech, kdy je potřeba bezodkladně zaznamenat například obsah určitých internetových stránek nebo obsah e-mailové komunikace (typicky v případech trestných činů týkajících se nekalé soutěže, porušení autorského práva či ochranných známek). V těchto případech totiž často existuje poměrně krátká doba ode dne, kdy policie získá indicie k tomu, že podezřelý se nějakého protiprávního jednání dopustil, do dne, kdy tento podezřelý začne důkazy o takovém svém jednání likvidovat (např. zrušením internetové stránky, smazáním dat na hard-disku či serveru či dokonce fyzickým zničením datového úložiště).

Příkaz k uchování dat tak dle mého názoru může být poměrně flexibilním nástrojem, jak bez složitých administrativních překážek zajistit, že pachatel důkazy o své trestné činnosti nezničí nebo že tyto důkazy nezaniknou jiným způsobem. Z tohoto pohledu je tedy možno dle mého názoru příkaz k uchování dat hodnotit pozitivně.

 

3. NEGATIVNÍ ASPEKTY PŘÍKAZU K UCHOVÁNÍ DAT – ZÁSAH DO SOUKROMÍ OSOB

Na druhou stranu je však potřeba si uvědomit, že příkaz k uchování dat může být významným zásahem do soukromí osob, kterých se „uchovávaná“ data týkají. Jak již bylo zmíněno, příkazem k uchování dat totiž může být postihnuta např. i soukromá komunikace osob (a to i těch, které nemusí mít s případnou trestnou činností nic společného) či jiná data, která mohou být velmi citlivá (např. informace o zdravotním stavu atd.).

I s ohledem na uvedené je proto poměrně překvapivou skutečností, že podmínky pro vydání příkazu k uchování dat jsou podle současné právní úpravy poměrně „měkké“, a to zejména z těchto důvodů:

• K vydání příkazu k uchování dat není v tzv. přípravném řízení potřeba předchozího souhlasu soudu, protože postačuje jen předchozí souhlas státního zástupce. Navíc, policie může příkaz k uchování dat vydat i bez předchozího souhlasu státního zástupce, pokud nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu. Posouzení otázky, zda věc nesnese odkladu a zda nebylo možno předchozího souhlasu dosáhnout, přitom samozřejmě může být v mnoha situacích přinejmenším sporné.
• Příkaz k uchování dat je nejspíše možno vydat při podezření na jakýkoli trestný čin. Tedy uchování dat není omezeno jen např. na závažnější trestné činy.

 

4. ZÁVĚR

Myslím, že příkaz k uchování dat může o mnoho ulehčit a zrychlit odhalování trestné činnosti páchané prostřednictvím počítačové techniky/internetu a jsem přesvědčen, že jeho použití brzo přinese první ovoce.

Na druhou stranou ale jedním dechem dodávám, že by se poměrně rychle měla právní úprava tohoto instrumentu zpřesnit, aby bylo jasně nastaveno, v jakých případech je možno příkaz k uchování dat vydat a v jakých nikoli (případně by se alespoň měla vypracovat urychleně určitá metodika, na základě které budou orgány činné v trestním řízení o využití tohoto instrumentu rozhodovat). Jinak dle mého názoru hrozí nadbytečné (šikanózní) užívání tohoto instrumentu a tedy významně zvýšené riziko zásahu do soukromí řady osob.

 

Radan Janoš, advokát

 

 

 

Read More

Jak správně svolat valnou hromadu společnosti s ručením omezeným aneb jak má vypadat pozvánka na valnou hromadu?

Budete ve Vaší společnosti s ručením omezeným svolávat valnou hromadu a chcete celý proces zvládnout v souladu se zákonem, abyste se vyhnuli riziku neplatnosti valné hromady či jiným komplikacím? Pokud je tomu tak, informace v mém článku níže by Vám k tomuto mohli dopomoci.

Valná hromada se v SRO má obecně konat koná alespoň jednou za účetní období (jednou ročně), tedy jednatel společnosti je povinen alespoň jednou za účetní období valnou hromadu svolat. Zákon či společenská smlouva přitom mohou určit, že valná hromada má být svolána častěji.

Ve své praxi se poměrně často setkávám s případy, kdy jednatelé SRO mají nepřesnou, resp. zkreslenou představu o tom, jak valnou hromadu řádně svolat a neuvědomují si rizika, která mohou hrozit v případě, když valná hromada bude svolána nesprávně. Mezi hlavní rizika nesprávného svolání valné hromady přitom patří to, že proběhlá valná může být následně na popud např. některého ze společníků prohlášena soudem za neplatnou, což by znamenalo, že všechna přijatá usnesení valné hromady by mohla být zrušena.

Žádný jednatel se nechce dostat do situace, kdy svolá valnou hromadu, valná hromada rozhodne například o rozdělení zisku, schválení prodeje podílu některého ze společníků či zvýšení základního kapitálu a po uskutečněné valné hromadě se bude některý ze společníků u soudu domáhat vyslovení neplatnosti valné hromady poukazujíc např. na to, že pozvánka na valnou měla nějaký formální nedostatek. Taková situace by totiž mohla ochromit činnost společnosti, zkomplikovat plánovanou obchodní transakci či dokonce vystavit jednatele, který svolal valnou hromadu, riziku náhrady škody. Ve své praxi jsem zaznamenal, že nesprávně svolané valné hromady dokonce měly dopad na kupní cenu za podíl v SRO, v níž byly valné hromady svolávány.

Abychom ve Vaší společnosti předešli uvedeným rizikům, podívejme se tedy na hlavní otázky, kterým je třeba při svolávání valné hromady věnovat pozornost.

 

1. Forma pozvánky na valnou hromadu

Pokud společenská smlouva společnosti neurčí jinak, pozvánka na valnou hromadu musí mít písemnou formu a musí být řádně podepsána osobou svolávající valnou hromadu (což bývá obvykle jednatel v SRO). Pozvánka se obvykle zasílá všem společníkům společnosti dopisem, a to na adresy společníků uvedené v seznamu společníků, který má každá společnost s ručením omezeným povinnost vést.

Pokud má společnost s ručením omezeným své internetové stránky, není povinna pozvánku na volnou hromadu zveřejňovat na těchto internetových stránkách, ledaže by toto měla specificky upraveno ve společenské smlouvě.

Společníci si také mohou ve společenské smlouvě dohodnout, že pozvánka na valnou hromadu bude mít jinou než písemnou formu, takže pozvánka by mohla být zasílána společníkům například emailem či jinak. V takovém případě je však potřeba, aby společenská smlouva jasně upravovala, jakým způsobem bude pozvánka společníkům doručena, tedy zejména na jaké emailové adresy atd., aby nevznikaly pochybnosti o řádném doručení pozvánky.

 

2. Obsah pozvánky na valnou hromadu

Pozvánka na valnou hromadu SRO musí podle zákona o obchodních korporacích obsahovat zejména:

• uvedení termínu jednání a místa konání valné hromady,
• pořad jednání valné hromady, a
• text návrhu usnesení, která mají být valnou hromadou přijata.

Všechny tyto informace musí být v pozvánce obsaženy, jinak hrozí významné riziko neplatnosti valné hromady. Společenská smlouva SRO může určovat, že pozvánka musí obsahovat ještě i další informace, takže při přípravě pozvánky na valnou hromadu je vždy dobré podrobně projít společenskou smlouvu Vaší společnosti.

Termín jednání valné hromady. Termín jednání valné hromady bude v pozvánce určen datem a časem, přičemž datum by ideálně mělo připadat na některý pracovní den a čas zahájení valné hromady by měl být stanoven na nějakou rozumnou denní dobu tak, aby se společníci měli možnost na valnou hromadu rozumně dostavit. Doba jednání valné hromady totiž nesmí nepřiměřeně omezovat právo společníka účastnit se valné hromady. Tedy určitě bych nedoporučoval nastavovat datum konání valné hromady např. na některý státní svátek a hodinu zahájení valné hromady například na 4 hodiny ráno (s úmyslem takto co možná nejvíce omezit možnost společníků, aby se valné hromady zúčastnili).

Místo konání valné hromady. Místo konání valné hromady je potřeba určit tak, aby společníci toto místo mohli jednoduše najít, aby bylo pro společníky relativně dobře dostupné a aby v něm byla dostatečná kapacita pro všechny společníky tak, aby se skutečně všichni společníci mohli valné hromady zúčastnit.

Pořad jednání valné hromady. Pořadem jednání valné hromady se rozumí jednotlivé body, které budou na valné hromadě projednávány. Tyto body musí být v pozvánce popsány dostatečně podrobně, aby se společníci s nimi mohli již prostřednictvím pozvánky seznámit a aby se mohli na jejich projednání na valné hromadě dopředu dostatečně připravit (tedy pokud bude v pozvánce jako bod uvedena například změna společenské smlouvy, měla by pozvánka obsahovat ideálně přesné znění úprav společenské smlouvy včetně odůvodnění, proč se změny navrhují; pokud se bude navrhovat například zvýšení základního kapitálu společnosti, měla by pozvánka jasně určovat, jaký způsobem a v jakém rozsahu ke zvýšení základního kapitálu dojde atd. a z jakých důvodů se tak má stát). V tomto směru rozhodně platí, že čím detailněji budou jednotlivé body v pozvánce popsány, tím více se sníží riziko, že společníci (či jiné osoby) budou napadat platnost valné hromady pro neurčitost pozvánky.

Text návrhu usnesení. Návrh usnesení by měl být v pozvánce formulován přesně, aby se společníci mohli již v pozvánce seznámit s tím, přijetí jakého konkrétního usnesení je navrhováno a aby se podle toho mohli společníci na valnou hromadu připravit.

Účast na valné hromadě s využitím technických prostředků. Zákon o obchodních korporacích umožňuje, aby se společníci účastnili valné hromady, aniž by byli valné hromadě fyzicky přítomní. Jde o účast na valné hromadě s tzv. využitím technických prostředků. To může například znamenat, že společník se na valnou hromadu připojí z jiného místa pomocí videokonference (Skype atd.), telefonem či jiné obdobné služby. Pokud společenská smlouva umožňuje účast a hlasování na valné hromadě s využitím technických prostředků, musí pozvánka na valnou hromadu obsahovat i podmínky takové účasti a hlasování, jak jsou určené společenskou smlouvou nebo, neurčuje-li je společenská smlouva, budou tyto podmínky muset být v pozvánce určeny jednatelem. Připouští-li společenská smlouva účast a hlasování na valné hromadě s využitím technických prostředků, musí být podmínky účasti určeny tak, aby umožňovaly společnosti ověřit totožnost daného společníka a určit podíly, s nimiž je spojeno společníkovo vykonávané hlasovací právo. Pokud by dané technické prostředky neumožňovaly ověřit totožnost konkrétního společníka a určit podíly, s nimiž je spojeno jeho vykonávané hlasovací právo,  k účasti takového společníka a jeho hlasům by se vůbec ne přihlíželo, což by pro takového společníka či společnost mohlo mít velmi negativní následky.

Z tohoto pohledu tedy může být účast na valné hromadě s využitím technických prostředků poměrně riziková, a pokud nebudou splněny všechny výše uvedené zákonné požadavky (tedy pokud by se například nepodařilo bezpečně ověřit totožnost společníka, který se na valnou hromadu připojil pomocí nějaké elektronické služby), mohla by se otevřít možnost pro to, aby platnost valné hromady byla ze strany jiných společníků zpochybňována.

V každém případě lze jen doporučit, aby byl z konání takové valné hromady vždy pořízen elektronický záznam, který bude po určitou dobu uchován, a kterým bude možno prokázat, jaká komunikace přes technické prostředky proběhla a kdo se tedy valné hromady skutečně účastnil a jak jeho totožnost byla ověřována.

Další náležitosti pozvánky na valnou hromadu. Další náležitosti pozvánky mohou obsahovat jednotlivé specifické právní předpisy (např. § 95 zákona o přeměnách obchodních společností a družstev stanovuje, jaké další náležitosti musí pozvánka na valnou hromadu obsahovat v případě, že při přeměně společností dochází ke snižování či zvyšování základního kapitálu nástupnické společnosti). Proto je potřeba dívat se na každou valnou hromadu individuálně a pečlivě zvažovat, jaké zákonné požadavky je potřeba při jejím svolávání splnit.

 

3. Lhůta pro doručení pozvánky společníkům

Častým problémem při svolávání valné hromady je to, že pozvánka není společníkům doručena v dostatečném časovém předstihu, jak požaduje zákon o obchodních korporacích. Pozvánka na valnou hromadu SRO totiž musí být společníkům doručena alespoň 15 dnů před konáním valné hromady. Pokud se tak nestane, hrozí významné riziko, že platnost valné hromady může být ze strany společníků (či jiných osob) napadána.

Důležité je, že i když nebude pozvánka doručena společníkům v uvedené 15-denní lhůtě z důvodu, které budou na straně doručovatele pozvánky (typicky Česká pošta u pozvánek v listinné formě), kterého společnost pro rozeslání pozvánek použije, i tak bude s velkou pravděpodobností nést následky opožděného doručení pozvánky společnost (tedy i v tomto případě se otevře možnost společníkům či jiným osobám, aby napadali platnost valné hromady pro opožděné svolené valné hromady).

V každém případě doporučuji pozvánku na valnou hromadu zasílat s dostatečným předstihem a spíše přidat k uvedené 15-denní lhůtě ještě alespoň týdenní rezervu navíc, aby např. kvůli průtahům doručovatele (České pošty) s doručením pozvánky se celý proces svolávání valné hromady nemusel opakovat (což může pak řadu věcí komplikovat, zejména pokud valná hromada musí něco schválit do určitého data).

Opožděné svolání valné hromady lze zhojit tím, že se společník (obvykle přímo na valné hromadě) vzdá svého práva na včasné a řádné svolání valné hromady, avšak pokud se daný společník tohoto svého práva vzdát chtít nebude, společnost (svolavatel) s tím nic neudělá a opožděně svolaná valná hromada tak bude stižena vadou, která bude moci způsobit neplatnost valné hromady.

 

*          *          *

Teď byste měli mít základní představu o tom, jaké kroky je potřeba provést k tomu, abyste valnou hromadu v SRO mohli svolat správně a abyste minimalizovali riziko, že platnost Vaší valné hromady bude napadána. Vezměte prosím však na vědomí, že výše uvedené informace neposkytují vyčerpávající a komplexní souhrn všech povinností, které je potřeba při svolávání valné hromady dodržet a že je třeba vždy pečlivě uvážit, pro jaké účely je valná hromada svolávána a zda není třeba splnit ještě i další požadavky právních předpisů (jako například již zmíněného zákona o přeměnách obchodních korporací a družstev).

Jestliže máte pocit, že proces svolávání a řízení valné hromady by Vám mohl působit obtíže nebo pokud se chystáte na konkrétní valnou hromadu, která bude mít pro Vaši společnost zvlášť vysoký význam, a chcete, aby vše proběhlo v souladu s právními předpisy, velmi rád Vám se zajištěním řádného svolání a průběhu valné hromady pomohu. V případě Vašeho zájmu mě kontaktuje a věc probereme (tel.: 775 903 660, e-mail: advokat@radanjanos.cz, web: www.radanjanos.cz).

 

Radan Janoš, advokát

 

 

 

 

Read More