JAK SE BRÁNIT (NEJEN) POČÍTAČOVÉ KRIMINALITĚ?
Nedávná novela trestního řádu dává od letošního února do rukou policie, státnímu zástupci a soudu nový nástroj, který má napomoci v boji zejména proti počítačové kriminalitě. Tímto nástrojem je „příkaz k uchování dat“, jehož právní úprava je zakotvena v novém § 7b trestního řádu.
- JAK PŘÍKAZ K UCHOVÁNÍ DAT FUNGUJE?
V příkazu k uchování dat může, zjednodušeně řečeno, policie, státní zástupce či soud přikázat určité osobě, která drží určitá data např. na svých počítačových serverech či jiných datových úložištích nebo je má pod svou kontrolou, aby:
- tato data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu (nejdéle však po dobu 90 dnů), a
- učinila potřebná opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že uchování dat bylo nařízeno.
Podmínkou pro vydání příkazu k uchování dat je, že musí jít o data, která jsou důležitá pro trestní řízení a že je zde riziko, že by taková data mohla být ztracena, zničena či pozměněna (např. z toho důvodu, že se tato data ukládají v počítačovém systému jen krátkodobě nebo že jednoduše hrozí, že osoba podezřelá z trestného činu bude data prokazující její trestnou činnost likvidovat).
Prakticky to tedy znamená, že pokud policie dojde k závěru (např. na základě trestního oznámení), že určitá osoba (např. určitá firma, živnostník, e-shop, zaměstnavatel, fyzická osoba atd.), má např. na svém serveru či PC data, která mohou být dne názoru policie důkazem, že byl spáchán trestný čin, může policie se souhlasem státního zástupce (nebo dokonce i bez jeho souhlasu, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu) přikázat dané osobě, aby konkrétní data specifikovaná v příkazu „uchovala“.
Uchováním se přitom podle důvodové zprávy k novele trestního řádu rozumí to, že daná osoba zajistí, aby data byla chráněna před zásahy ovlivňujícími jejich kvalitu nebo vedoucími k jejich změně, ztrátě či zničení. Tedy jde o to, aby bylo zajištěno, že v příkazu specifikovaná data budou v nezměněné podobě uchována po stanovenou dobu, aby mohla být následně případně použita jako důkaz pro účely trestního řízení.
Uchováním dat nemá být docíleno toho, že data nebudou nadále přístupná a nebudou moci být tedy využívána osobami, které s nimi pracují – naopak, skutečnost, že data byla uchována, by ideálně vůbec neměla být zjistitelná, aby podezřelý z trestného činu neměl žádné indicie, že je jeho jednání policií prošetřováno. Uchování se má vztahovat výlučně na data již existující a nemá sloužit k uchování dat, která v budoucnu teprve vzniknou (budou v budoucnu uloženy např. na server).
Poté, co uplyne doba pro uchování dat stanovená v příkazu (maximálně 90 dnů), případně možná i během této doby, by měla policie data pomocí policejních techniků prozkoumat a vyhodnotit, zda tato data obsahují skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin či nikoli.
- POZITIVNÍ ASPEKTY PŘÍKAZU K UCHOVÁNÍ DAT – RYCHLOST A FLEXIBILITA
Příkaz k uchování dat může přispět k odhalování poměrně širokého spektra trestné činnosti, protože řada trestných činů je v dnešní době páchána pomocí či prostřednictvím počítačové techniky/internetu.
V tomto směru je důležité si uvědomit, že „data důležitá pro trestní řízení“, která mohou být příkazem k uchování dat postižena, totiž mohou zahrnovat kromě různých textových souborů, databází, obrázků či jiných datových souborů také např. e-mailovou komunikaci či komunikaci vedenou přes jiné komunikační platformy jako např. Messenger, WhatsApp, Viber atd.
Poměrně dobře si lze představit použití příkazu k uchování dat například v případech, kdy je potřeba bezodkladně zaznamenat například obsah určitých internetových stránek nebo obsah e-mailové komunikace (typicky v případech trestných činů týkajících se nekalé soutěže, porušení autorského práva či ochranných známek). V těchto případech totiž často existuje poměrně krátká doba ode dne, kdy policie získá indicie k tomu, že podezřelý se nějakého protiprávního jednání dopustil, do dne, kdy tento podezřelý začne důkazy o takovém svém jednání likvidovat (např. zrušením internetové stránky, smazáním dat na hard-disku či serveru či dokonce fyzickým zničením datového úložiště).
Příkaz k uchování dat tak dle mého názoru může být poměrně flexibilním nástrojem, jak bez složitých administrativních překážek zajistit, že pachatel důkazy o své trestné činnosti nezničí nebo že tyto důkazy nezaniknou jiným způsobem. Z tohoto pohledu je tedy možno dle mého názoru příkaz k uchování dat hodnotit pozitivně.
- NEGATIVNÍ ASPEKTY PŘÍKAZU K UCHOVÁNÍ DAT – ZÁSAH DO SOUKROMÍ OSOB
Na druhou stranu je však potřeba si uvědomit, že příkaz k uchování dat může být významným zásahem do soukromí osob, kterých se „uchovávaná“ data týkají. Jak již bylo zmíněno, příkazem k uchování dat totiž může být postihnuta např. i soukromá komunikace osob (a to i těch, které nemusí mít s případnou trestnou činností nic společného) či jiná data, která mohou být velmi citlivá (např. informace o zdravotním stavu atd.).
I s ohledem na uvedené je proto poměrně překvapivou skutečností, že podmínky pro vydání příkazu k uchování dat jsou podle současné právní úpravy poměrně „měkké“, a to zejména z těchto důvodů:
- K vydání příkazu k uchování dat není v tzv. přípravném řízení potřeba předchozího souhlasu soudu, protože postačuje jen předchozí souhlas státního zástupce. Navíc, policie může příkaz k uchování dat vydat i bez předchozího souhlasu státního zástupce, pokud nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu. Posouzení otázky, zda věc nesnese odkladu a zda nebylo možno předchozího souhlasu dosáhnout, přitom samozřejmě může být v mnoha situacích přinejmenším sporné.
- Příkaz k uchování dat je nejspíše možno vydat při podezření na jakýkoli trestný čin. Tedy uchování dat není omezeno jen např. na závažnější trestné činy.
- ZÁVĚR
Myslím, že příkaz k uchování dat může o mnoho ulehčit a zrychlit odhalování trestné činnosti páchané prostřednictvím počítačové techniky/internetu a jsem přesvědčen, že jeho použití brzo přinese první ovoce.
Na druhou stranou ale jedním dechem dodávám, že by se poměrně rychle měla právní úprava tohoto instrumentu zpřesnit, aby bylo jasně nastaveno, v jakých případech je možno příkaz k uchování dat vydat a v jakých nikoli (případně by se alespoň měla vypracovat urychleně určitá metodika, na základě které budou orgány činné v trestním řízení o využití tohoto instrumentu rozhodovat). Jinak dle mého názoru hrozí nadbytečné (šikanózní) užívání tohoto instrumentu a tedy významně zvýšené riziko zásahu do soukromí řady osob.
Radan Janoš, advokát